13. července 2017

Dovolená na Slovensku, 2. část

Dovolená pokračuje. Dnes vám povyprávím o mokré výpravě do obchodu se suvenýry a o výletě přes dvě hory. Válení u moře není nic pro mne, já potřebuji trochu dobrodružství!


I nic nedělání je práce na celý den

Posledně jsem skončila výletem do Žiliny. V závěru článku zaznělo: ,,Jsem zvědavá, co nás čeká zítra!" Vy, kdo mě sledujete na Facebooku, něco málo víte. Seďte tiše, neprozrazujte nic ostatním. 

Pohled z okna nám prozradil, že nás nečeká zrovna ideální počasí. Vybavili jsme se teplým oblečením a psychicky se připravili na výšlap bez sluníčka. Vyšli jsme před dům a zjistili nemilou věc. Pršelo. I když drobně, úplně mě to odradilo. Doufala jsem, že muže moc nenaštvu, když projevím přání zůstat raději doma. K promluvě jsem se však ani nedostala, muž byl rychlejší. ,,Zajdeme aspoň pro pohledy?" zeptal se. 

Obchod se suvenýry se nachází asi kilometr od našeho apartmánu. Řekla jsem si, že krátká procházka v mírném dešti mě nezabije a souhlasila jsem. 

Jemný deštík zesílil v pořádný déšť. Než jsme vybrali pohledy, přišla hotová průtrž mračen. Jelikož se má myslet pozitivně, vzpomínali jsme na květnovou dovolenou pro voděodolné turisty a radovali se, že to tentokrát máme do sucha kousek. 

Věci jsme měli úplně promočené. Oblečení uschne, batohy taky. Horší je, že to odskákal i mužův mobil. Stále ještě nevíme, jestli se někdy rozjede, nebo budeme skládat rekviem a kupovat nový. 

Do tří hodin jsme se váleli v posteli, četli, psali. Mezitím mraky nahradilo sluníčko a usušilo cesty a zahřálo vzduch. Mohli jsme vyrazit ven! Navštívili jsme mimo jiné i kavárnu. Objednala jsem si espresso, muž cafe latte. Paní postavila hrnky obráceně. Je to tak vždycky! Setkávám se s tím už pár let. Otázkou je, co si vždycky obsluha myslí - je espresso pro dámu příliš drsné, nebo je naopak cafe latte na muže moc zženštělé? 



Přes dvě hory na koloběžky

Včera nás probudilo sluníčko. Hurá!

Vyrazili jsme poměrně brzy. Šlapali jsme podél cesty, vyhýbali se autům a doufali, že co nejdříve odbočíme do lesa. Chyba! Odbočení do lesa totiž rozhodně neznamenalo zpohodlnění cesty. Odbočení do lesa znamenalo hodně prudké stoupání. Naštěstí někoho napadlo udělat na nejhorších místech schody. 

Brzo jsem byla červenější než rajče, mokrá, jako kdybych právě vylezla z bazénu a dýchala jsem rychleji než pes uprostřed parného dne. Šlapala jsem ale bez protestů dál. Těšila jsem se na výhled. Nakonec jsem kvůli němu musela vyšplhat na zdánlivě nepokořitelný kámen. Stálo to za to! Hory jsou úžasné.




Co se vzdálenosti týče, nebyli jsme ještě ani ve čtvrtině. Nejnáročnější část jsme však měli za sebou. Dál se šlo docela dobře. Jen kdyby ta cesta nebyla tak zablácená! Sotva jsme sešli dolů, vyrazili jsme na další kopec. Pojídali jsme jahody a probírali všechno možné i nemožné. 

U horské chaty, která byla naším záchytným bodem, jsme se nasvačili a pozorně jsme si prohlédli hovno. Ano, skutečně jsme několik minut zírali na hovno. Důvod? Ušlechtilý, ačkoliv to tak nevypadá. Na hovně seděl motýl a muž se ho snažil identifikovat. Smějeme se tomu ještě teď. 

Od horské chaty jsme to už měli jen kousek. Na velkém parkovišti u nástupního místa lanovky se půjčují koloběžky. Jezdí se na nich do Terchové. Je to přibližně šest kilometrů pěkně z kopce. Na koloběžce jezdím ráda a představa, že se na ni někam svezu, aniž bych musela makat, byla lákavá. Nemohla jsem se dočkat. 

Vyjela jsem. Poučená, že jsem účastník silničního provozu a musím jezdit vpravo, jsem se klepala strachy z aut. Nestane se mi nic? Vítr kolem uší dělal takový hluk, že jsem si prvního projíždějícího auta všimla, až když bylo skoro přede mnou. Dobře, není to nic strašného. To půjde. Teda vlastně pojede. Frčím a užívám si pohled na okolní hory. Jejda, začíná se to nějak moc rozjíždět. Asi jsem se dostala na nejtěžší místo. 

Koloběžka nabírá rychlost, mačkám trochu brzdu, koukám na skálu před sebou a zpívám si Co sa stalo nové (Čechomor). Vjíždím do zatáčky, kde se cesta trochu zúžuje. Najednou vidím Terchovský vláčik (podobný těm, co jezdí v ZOO). Panika. Nesrazíme se? ,,Ach bože, prebože, už jsem dobojoval..." vychází mi z úst. Nehoda se nestala, zatáčku jsem projela úspěšně, další dvě také, cesta se zmírnila a koloběžková jízda byla téměř u konce. Přede mnou se rozprostírala Terchová. Už se jen párkrát odrazit, setkat se s mužem a koloběžku odevzdat. Nejradši bych si ji nechala. Bohužel jsem slečně nahoře vyplnila do formuláře své osobní údaje, takže by mě brzo dopadli. Ach jo. 



Tentokrát je trasa trochu roztahanější.
Podrobně ji můžete prozkoumat zde.


Dovolená rychle utíká. Už nás čeká jen jedna túra. V sobotu jedeme domů. 

Jestli chcete vidět více fotek, mrkněte na Facebook na album Malá Fatra 2017. Fotky přidávám průběžně.


Kája

6 komentářů:

  1. Hory jsou krásné :) jee, koloběžky, na těch už jsem dlouho nejela, celkem bych si to někdy zopakovala :D

    OdpovědětVymazat
  2. To je super, že si to užíváte, jen tak dál! :) My jedem příští pátek na prodloužený víkend na Pálavu a pak na začátku srpna na 10 dní k moři do Bulharska a už se nemůžu dočkat. V práci mám už všeho plné zuby. :D Vždycky to na sobě cítím, že si hlava po roce říká o nějaké to delší volno. :) Přes rok si žádné takové neužiju, protože máme málo dovolené a navíc chodíme do práce i mezi svátky, takže mít volno dýl, jak dva nebo tři dny je fakt vzácnost.

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už nám to končí. :( Ale jedna túra ještě byla. :)
      No vida, to se na Pálavě potkáš s mými rodiči. :D
      Bulharsko máš už za chvíli, tak si ho pořádně užij. :)

      Vymazat
  3. slovensko je krásne a kúzelné! len ho treba dobre prebádať! :).
    ja zas trávim prázdniny v čechách :D.

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné! Já na Slovensku na dovolené byla několikrát a pořád mě něco (v dobrém) překvapovalo :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.