5. srpna 2017

Najít práci je tak jednoduché!

Stěhování do Prahy z 300 km vzdáleného města znamenalo spoustu starostí. Jednou z nich bylo hledání práce. Na dálku nebylo vůbec jednoduché. Odpovědi na e-mail jsem se dočkala málokdy a když už náhodou napsali a pozvali mě na pohovor, nemohla jsem se kvůli práci v 5D kině dostavit. Povyprávím vám to pěkně po pořádku, ano?



prague


Patřím k podivínům, kteří musí mít všechno hned a pokud možno do posledního puntíku správně. Inzeráty s nabídkou práce jsem začala projíždět už v březnu, přestože jsem plánovala nastoupit nejdřív v červenci.

Většina inzerátu byla nepoužitelná. Požadovali okamžitý nástup. Výjimkou byla pracovní místa ve školství; učitelé všeho možného, asistenti pedagoga, vychovatelé apod. Tam počítali s nástupem až v dalším školním roce. ,,To by bylo ideální," řekla jsem si. Napsala jsem dopis vyjadřující zájem o práci v dětském kolektivu, popsala své dosavadní pedagogické zkušenosti, vyzdvihla účast v recitačních soutěžích a absolvování obou cyklů ZUŠ a rozeslala ho ředitelům několika vzdělávacích a výchovných zařízení.

Několikrát denně jsem otevírala e-mailovou schránku a netrpělivě vyhlížela odpověď.
První týden jsem si říkala, že je ještě čas. Určitě dostali hodně zpráv.
Druhý týden jsem si stále říkala, že je ještě čas, ale začínala jsem pochybovat.
Třetí týden jsem sama sebe zkoušela přesvědčit, že je ještě čas, ale věděla jsem, že už mám smůlu, nikdo mi nevěnuje ani čárku.
Čtvrtý týden jsem znovu projela inzeráty a oslovila několik dalších zaměstnavatelů.

Ze začátku to vypadalo stejně. Třetí týden ovšem přišel zázrak. Odepsali mi z dětského koutku v jednom obchodním centru! Klidně bych mohla nastoupit až v létě. S představou, jak si celé dny hraju a dělám blbosti s dětmi, jejichž maminky si někde zkouší další a další šaty, jsem odepsala, že bych o pohovor určitě měla zájem.

,,Můžete přijít zítra mezi 11:00-16:00." dozvěděla jsem se. To teda nemůžu! Těžko za mě někdo vezme službu v kině. Prozkoumala jsem rozpis směn, sestavila několik plánů pro různé termíny pohovorů a dala paní z dětského koutku na výběr. Podotýkám, že jsem ve všech zprávách byla slušná (a stylisticky na vyšší úrovní než adresátka).

Paní si nic nevybrala. Ani se mě o tom neobtěžovala informovat. Prostě mlčela.
Termíny se blížily, rozhodla jsem se zkusit štěstí znovu. Opět velice slušně jsem na sebe upozornila.
Zase bez odezvy.

O pár týdnů později jsem v onom obchodním centru náhodou byla. U dětského koutku visely dvě cedule. Hledali zaměstnance i brigádnice. Co si o tom mám myslet? ,,Kdybyste nebyli blbí, měli byste mě," řekla jsem ostře směrem ke dveřím. Naštěstí byly zavřené.

Napsala jsem pár dalších e-mailů, tentokrát i do obchodů. Byla jsem už trochu zoufalá.

V půlce května přišel další zázrak. Z ničeho nic mi zavolala ředitelka školy, kam jsem se hlásila jako vychovatelka do školní družiny. Hovor byl příjemný, paní ředitelka zněla moc mile, ochotně se mnou domluvila vyhovující termín. Na pohovor jsem se vyloženě těšila.

No dobře, když už to hořelo, byla jsem přirozeně trochu nervózní. Asi si myslíte, že jsem se bála celého pohovoru, jak bude probíhat, jestli se nezakoktám atd. Jste na omylu, nejtěžší ze všeho pro mne bylo přijít do školy, ohlásit se na vrátnici a říct, proč přicházím.* Jakmile vrátná zavolala zástupkyni ředitelky a ukázala mi, kam mám jít, všechna tréma byla pryč. Šla jsem prostě ukázat, co všechno umím a jak jsem šikovná!

Jsem na sebe pyšná. Prezentovala jsem se skutečně na výbornou. Zástupkyně na mě tak dobře nezapůsobila, evidentně vůbec neviděla můj životopis, neměla tušení, kdo jsem. Po pohovoru mě představila jedné z vychovatelek a požádala ji, aby mi ukázala družinu. Domů jsem odcházela s dobrou náladou.

Jelikož jsem tak nějak prokecla, že z Prahy odjíždím až další den ráno, byla jsem požádána, abych k večeru přijela ještě jednou a seznámila se i s paní ředitelkou. ,,Proč ne," říkala jsem si. Víte, proč ne? Když jsem se chystala vstoupit do budovy, zazvonil mi telefon. Paní ředitelka tu prý ještě není, tak ani nemám chodit...

O týden později jsem se dozvěděla, že práci v této škole nedostanu. Paní ředitelka si vybrala jinou paní učitelku. Cože? Paní učitelku? Ale já jsem přece chtěla do družiny! Aha, asi se to prý nějak popletlo. Nemám se však bát, o pedagogy je v Praze nouze, určitě mě zaměstnají jinde. Super, fakt!

Vzdala jsem myšlenku dostat se do školství. Napsala jsem sice ještě pár zpráv, ale reakci jsem už neočekávala. Vytvořila jsem si nový plán: červenec si užiju volný a začátkem srpna se začnu poohlížet po nějakém místě v obchodě. Kdybych nic zajímavého nenašla, upíšu se znovu 5D kinu.

A co se nestalo: začátkem června přišly rovnou dvě pozvánky na pohovor!
Termíny mi nevyhovovaly, ale věděla jsem, že je to poslední příležitost. Přemlouvala jsem svého úžasného vedoucího tak dlouho, dokud mi neposkytl pomoc. (Tamerku, nikdy vám za to nepřestanu být vděčná!)

Čtrnáctého června jsem vyrazila na hodně prodloužený víkend do Prahy. Ve čtvrtek jsem se šla ucházet o práci asistenta pedagoga v MŠ, v pátek o místo učitelky. Učitelky, chápete?

Byla jsem přesvědčená, že to vyjde.

prague


O prvním pohovoru se nebudu rozepisovat. Byl příjemný, ale kromě toho, že jsem se neuměla dostat do zahrady a pak zase ven, na něm nebylo nic zajímavého.

Za to o druhém pohovoru vám povyprávět musím.

Nutno podotknouti, že jsem se původně nehlásila na místo učitelky, nýbrž vychovatelky. S učením přišla paní ředitelka, když si v životopise přečetla, co studuji.

Jestliže byly předchozí pohovory příjemné, tento snad ani nebyl pohovorem, nýbrž přátelským posezením. Hned po příchodu jsem si vysloužila obrovský hrnek kávy. Popsat zkušenosti s dětmi byla naprostá pohoda, už jsem to měla dokonale nacvičené. Mluvila jsem i o aktuální práci. Jelikož paní ředitelka netušila, co je 5D kino, musela jsem ji podrobně vysvětlit, co vlastně dělám. 

Po nějaké době mě paní ředitelka zaskočila. Chtěla vidět, jak pracuji s dětmi! No jo, ale co mám s nimi provádět? Vždyť jsem to nečekala, nemám nic nacvičené! ,,Tak jim řeknete, co je 5D kino," rozhodla ředitelka a odvedla mě do třídy. 

Stojím před tabulí, přede mnou banda dětiček, vzadu ředitelka s učitelkou. Vteřinu nebo dvě jsem panikařila. Vařit z vody před zkušenými? Ale co, ony umí učit, já jsem zase zkušená kinařka. Dětí tu nemám o moc víc než na škole v přírodě, to zvládnu. A tak jsem jim všechno vysvětlila, položila jim několik otázek... a o něco později jsem se dozvěděla: ,,Já vás beru!"

Po výkonu jsem se ještě chvilku toulala školou a sledovala vyučování, abych viděla, jestli tam chci učit nebo ne. Rozhlížela jsem se jen tak na oko, věděla jsem, že místo beru. Jako začínající učitelka zatím ještě bez titulu stejně nemám na výběr. 

O hodinu a půl později jsem podškrábla pracovní smlouvu.
Od 28. srpna budu zaměstnaná! 

Snad si to se mnou nerozmyslí... 



Nakonec se ještě vrátíme k té první škole, kde jsem byla na pohovoru. Tam, kde jsem se hlásila jako vychovatelka a nakonec byla odmítnuta jako učitelka. Koncem června mi znovu zavolali, že prý se jim to místo uvolnilo, tak jestli ho nakonec přece jen nechci já. Překvapilo je, že jsem si mezitím našla práci jinde. Zajímavé. Neříkali náhodou, že je v Praze o pedagogy nouze a že si práci určitě najdu? 



A co vy? Jaké máte zkušenosti s hledáním práce nebo třeba jen letní brigády? 



Kája





Tipy na další čtení:




* Je rozdíl mezi vyřizováním a vystupováním. Nerozumíte? Přijďte 9. srpna, ráda vám to vysvětlím. 

25 komentářů:

  1. Gratuluji k zaměstnání! :) já zatím hledala vždy jen brigády a nic moc příjemného to nebylo :D představa jak učím třídu je šílená, asi bych to nezvládla, vystupovat před tolika lidmi. Zvlášt když si vzpomenu, jak jsme si jako pubertální studenti vychutnávali nezkušené učitelky :D ale ty budeš pracovat s dětmi, tak to bude určitě jiné :) přeju hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na to moc těším.
      Děkuji. :)

      Vymazat
  2. Óbr gratulace! Je super, že ses už na pohovoru cítila dobře, to je skvělé znamení. Přeju, ať se ti tam tuze moc líbí. :)
    Když jsem se hlásila na místo, kde teď pracuju, vzala jsem to jako takové hop nebo trop. Do té doby jsem se hlásila na místa, o která mi až tolik nešlo, ale přistupovala jsem k nim seriózně. Psala jsem pěkné motivační dopisy, komunikovala na úrovni, na pohovor se oblékla, jak se ode mě čekalo... Ale všem jsem se zdála moc mladá (pokud se teda vůbec obtěžovali mi odepsat).
    A pak jsem narazila na inzerát agentury, kde teď pracuju. V té době jsem už tušila, že bych chtěla něco takového dělat (něco takového jest psát a naučit se psát reklamní texty) a měla jsem pocit, že zrovna tohle místo je to ono. Ale už jsem byla unavená z psaní formálních motivačních dopisů, tak jsem napsala jeden trochu ujetý. A oni mi ještě ten den volali, ať přijdu na pohovor. Když jsem se o slečně, která měla pohovor vést, náhodou dozvěděla, že má ráda růžovou, napadla mě šílenost: vzít si na pohovor řvavě růžové kalhoty, tyrkysové sako a tyrkysové lodičky. Žum to hned zavrhl, že je to moc. Ale ta kolegyně, co pohovor vedla, si do dneška pamatuje, jak jsem ji svým outfitem zaujala.
    Bylo to šílené, ale povedlo se. :D Další hledání mě snad čeká až po státnicích. A tentokrát dost možná taky v Praze. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přístup! :D
      V Praze to určitě půjde. ;)

      Vymazat
  3. Tyjo, tak to je paráda, gratuluju a ať se ti tam líbí i daří! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Budu ti držet palce, ať to vyjde podle tvých představ :)!Já když jsem hledala práci jako průvodkyně,bylo to stejné. Obebsala jsem asi deset objektů a odepsali mi jen z hradu, který byl z F-M vzdálený 200 km. Vzala jsem to a užila si první "dospělé" prázdniny bez rodičů. Další rok už to bylo s hledáním práce lepší. Pokud fakt ale s provázením skončím,musím vymyslet něco jiného :/,ještě nějak netuším co.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba zase příští rok dostaneš chuť. ;) :D
      Děkuji. :)

      Vymazat
  5. Gratulace veliká :) Jsem ráda, že se ti podařilo najít práci v oboru, který tě baví :) . Mám mezi spolužačkami ze základky taky jednu učitelku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      A je ta tvá spolužačka spokojená? Všichni mi říkají, že jsem blázen...

      Vymazat
  6. Gratuluji ti! Já osobně jsem chtěl být jako malý kluk učitelem. Všichni kolem mě chtěli být superhrdinové, já jsem chtěl učit. Dával jsem svých příbuzným testy z toho z čeho jsme ve škole v ten den psali. :D
    Matka to vždycky přeškrtla a já jsem dal za pět. Jsem si v tom vyžíval. :D Dnes však chci dělat jiného. Pro učitele nemám předpoklady a před velkým množstvím lidí se cítím nesměle, byť jsou to děti, kteří hledají příležitost, jak nováčka napadnout a vychutnat si na něm. Dávej si na to pozor prosím.

    Přeji ti hodně štěstí v tvé budoucí práci a ať tě hlavně baví. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání. :)
      Já myslím, že prvňáčci ještě budou mít z paní učitelky respekt. A pak už budou vychovaní. Budeme vlastně začínat všichni společně. :)
      A co bys chtěl dělat? :)

      Vymazat
    2. Prvňáčci možná, ale takový děti ve třetí třídě s nejmodernějšími Iphony už budou hledat takové příležitosti. Moji bývalý spolužáci ze základky byly toho příkladem. Bude to určitě chtít hodně nervů...
      A co bych chtěl dělat? Víš, že ani pořádně nevím? Po prázdninách jdu do čtvrťáku a stále nevím, co chci dělat. Studuji IT, ale to mě v průběhu těch let omrzelo... Stále sázím na čas a že se něco někdy zajímavého naskytne.

      Vymazat
    3. Já dostanu prvňáčky a vyrostu s nimi minimálně do třetí třídy. ;)
      A až dostanu nějakou další třídu, budu už ,,ostřílená" učitelka. :D
      Neboooj, já jsem taky ještě na začátku ledna nevěděla, kam podám přihlášku.

      Vymazat
  7. Gratuluji! A těším se na články o zážitcích ze školy, pokud nějaké budou. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Ručím za to, že určitě budou!

      Vymazat
  8. Můj muž si bude hledat v Praze taky práci, ale je to chlapec šikovná, takže nemám obavy. AKorát teda pokojík se nám ne a ne a nedaří najít. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To má čas, neboj. ;) :D Týden před stěhováním jsem si myslela, že budeme bydlet ve stanu.

      Vymazat
    2. Tak tos mě uklidnila. Díky. :D

      Vymazat
  9. Taky gratuluji :-) To je všude stejné a je nutné mít pevné nervy. Mě se jednou chlap na pohovoru optal, proč si nenajdu bohatého chlapa, kterej mě bude živit a tak významně zvedl obočí, slizák hnusnej. Držím palce ať se ti tam líbí a měj se fajn :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Pfff, tak to vůbec nevím, jak bych reagovala!

      Vymazat
  10. Tento článek jsem si opravdu s chutí přečetla, protože jsem zrovna po škole a práci hledám, takže je to teď každodenní náplň mého života. Moc gratuluju, je úžasné získat místo přímo v oboru! Osobně už mě celkem unavuje, jak člověk musí na všech pohovorech omílat to stejné, ale oni to chtějí pokaždé slyšet trochu jinak, protože jedni jsou korporace, další jsou free a ti třetí chtějí někoho, kdo ví, co chce. Tak obdivuju tvé odhodlání a doufám, že se ti v práci bude líbit :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý článek, taky teď budu hledat práci...

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.